Zaslouží si partner “druhou šanci ” ?

Všechny máme ve svém okolí kamarádku neustále si stěžující na svého partnera. 

Snažíme se jí být oporou. Častokrát si vyslechneme, copak se doma naší milované přítelkyni přihodilo. Dovídáme se, že její drahý se zase opil, nedorazil domů, prohrál společné peníze v casinu, byl jí nevěrný a dokonce byl opět agresivní tak, že došlo i na pár facek… Zkrátka překročil všechny hranice, zas a znovu.

Všimli jste si, že se po nějakém čase začnou její příběhy opakovat? Stejně jako zaseknutá deska, dokola ta sama písnička, žádná změna. 

Její monolog poté končí slovy, že už toho má dost a od svého muže odchází. Touží najít konečně chlapa, který si jí bude vážit a snese jí modré z nebe, ne takového blbce, kterého má doma teď! 

Většinou takové výlevy po kamarádkách zůstanou pouze u vyhrůžek… skutek utek. V následujícím týdnu budou její profily plné zamilovaných fotografií. 

Stížnosti vyšumí a vše je mezi těma dvěma vlastně v pořádku. Ovšem do doby, než jí ten darebák opět něco provede!

Zastávám názor, že žena tolerující ustavičně podobně neurvalé chování u svého protějšku, opakované porušování zásadních hranic ve vztahu, neoplývá vlastní vnitřní silou dostatečnou k tomu, aby bojovala za své štěstí. Bývá slabá, pochybující a plná strachu. Těžko dá jasně muži najevo, že tudy cesta nevede. Ve skrytu duše trpí obavou z úplného ukončení, v mnoha směrech dysfunkčního, vztahu. Řídí se heslem : “Lepší nějaký, než žádný!”

Co když pak zůstane úplně sama?!

Ať už jí její miláček provede cokoliv, vždy dojde pouze k velké scéně, večeru plném výkřiků o odchodu a na oko sbaleným kufrům.Pláč, slzy, výčitky – tím to ovšem končí. Mnohdy se ani neodváží jít spát do jiného pokoje, natož aby opustila jejich společnou domácnost, byť i na několik málo dnů. 

Výsledkem takových reakcí na nevhodné chování protějšku bývá neměnící se partnerská situace.

Lidé se k nám budou vždy chovat tak, jak jim sami dovolíme. Vyhrožujete-li odchodem při každé větší hádce, ale nikdy neodejdete, ztrácejí vaše výlevy a argumenty jakoukoliv hodnotu. 

Muži reagují na činy, ne na slova.

V minulosti jsem zažila situaci, kdy jsem vztah s milovaným člověkem musela ukončit. Oboustranně byly překročeny všechny hranice, které pro nás byly ve vztahu zásadními. Když jsme se k sobě po delší době vrátili, nahlíželi jsme na vztah oba již zcela jinak. Kupodivu funguje lépe, než kdy předtím.Předcházelo tomu nezbytné odloučení, kdy jsme měli vzájemně čas si uvědomit, že je na vztahu nutné pracovat. Jeden druhého si opravdu vážit. Naučit se tolerantnímu přehlížení nepodstatných detailů. Všichni chybujeme, nikdo nejsme dokonalý. Šťastné a fungující soužití je nekončící práce. 

Vzájemné formování osobností. Sdílení smysluplných potřeb a požadavků. Těžko potkáme člověka vyhovujícího stoprocentně všem našim představám. Hloupostí je zahazovat celý vztah při prvním nesouladu.Klidně, ale jasně partnerovi sdělte, co vás činí šťastnou a co nikoliv… ať už se to týká jakéhokoliv aspektu vašeho soužití. 

Objasněte, co vlastně jsou ty Vaše HRANICE.

Nebojte se otevřít i témata jako je sex, interakce s opačným pohlavím, výchova dětí, osobní přání, materiální potřeby… Važte si svého času. Vyjadřujte se výstižně, k věci. Nečekejte, kdy mu samotnému dojde, že byste například sem tam ráda dostala pěknou květinu. Chlapi mají koule, ale ne z věšteckého křišťálu.

Není nic otravnějšího, než chodit s hlavou plnou nevyřčených myšlenek. 

S nadhledem nechte váš protějšek bez úhon chybovat.Naučte se odpouštět, přehlížejte malicherné problémy. Mějte však na paměti, že je rozdíl mezi přehlížením občasných přešlapů a hulvátským, ponižujícím chováním. Včas takové neurvalosti zaražte a nedopusťte v žádném případě aby s Vámi bylo zacházeno jako s kusem hadru. 

Vnitřní osobní hranice máme každý nastavené jinak. Já zásadně netoleruji opakovaně zjištěnou nevěru, fyzické či psychické útoky a ponížení mě jako ženy (v jakýchkoli formách).

Pokud váš protějšek udělá něco, co vás poníží a bolí, postupně ztratí vaši důvěru – osobně doporučuji se na nějakou dobu odloučit. Oba Budete mít čas a možnost přemýšlet jak o svém vlastním, tak společném životě.

Dojdete-li k závěru , že vám protějšek stojí za odpuštění, udělejte to. Po návratu nastává ideální období pro přenastavení pravidel vzájemného soužití. Každý si zaslouží druhou šanci. Ale ne víc! 

Ve chvíli, kdy po sobě necháváte dokola šlapat, stále jen vykřikujete, že odejdete a že takhle teda ne, situace se nikdy nezmění a vaše stížnosti kamarádkám také nic nevyřeší.

Vy rozhodujete, jak a s kým chcete svůj život prožít.

Nedáváte příliš “druhých šancí” ? 

Pamatujte, že nikdy není pozdě na zcela nové začátky. Svému štěstí musíte jít naproti! 

Lia Kees